Proč je lepší na pohovoru zatajit výši předchozího platu?

money-660245_1920

Plat je jedno z témat, které při pracovním pohovoru nadhodí většina personalistů. Vedle klasické otázky „Jakou výši platu byste si představoval?“ se však velmi často objevuje poněkud nepříjemnější odbočka „Kolik jste dostával v předchozím zaměstnání?“

Ze strany firmy, u níž se ucházíte o práci, je to jednoduše neférový dotaz, ačkoli člověk si toho během pohovoru například i kvůli nervozitě nemusí všimnout. Proč? Představte si, jak by to vypadalo obráceně – řekl by vám personalista, kolik si vydělává jeho šéf, jeho sekretářka, či jaký plat měl člověk na též pozici před vámi? Asi těžko. Proto ani vy nemusíte na tuto otázku odpovídat, a dokonce byste z několika důvodů ani neměli. Vaše předchozí platové hodnocení nemusí s novou prací nijak souviset a vy i personalista byste se měli soustředit pouze na to, jaký by měl být váš plat v pozici nové. A pokud se na tuto otázku podíváme z nejširšího kontextu, jemu do toho nic není. O vašem současném (či již minulém) platu přeci nemluvíte s kdekým.

Pochopitelně si u pohovoru nemůžete dovolit odvětit takto stroze – personalista by si to mohl vyložit jako nezdvořilost. Nejlepší pro vás je stočit směr hovoru do budoucnosti v nové firmě a platových podmínkách, které jsou pro vás zde přijatelné. Případně, nejste-li zrovna diplomatický typ, odmítnout odpovědět s omluvou, že z politiky předchozího zaměstnavatele nemáte dovoleno o platových podmínkách mluvit. Kdyby vás ale přeci jen přepadla touha po upřímnosti, vězte, že si do budoucna můžete z následujících důvodů výrazně uškodit:

  1. Dáte novému zaměstnavateli jasně najevo, že si s vámi může dělat, co chce – třeba i pokládat takto nevhodné otázky. A tento nerovnocenný vztah jistě není něco, o co v nové práci stojíte.

  2. Sdělujete novému zaměstnavateli svou cenu, aniž by od vás viděl jakoukoli práci. Navíc, tato hodnota nastavená v předchozím povolání nemusí být vůbec úměrná zaměstnání novému. Zvlášť, pokud vás v předchozím zaměstnání ohodnotili špatně.

  3. Dáváte najevo svou ochotu záviset plně na zaměstnavatelově uvážení, kolik by vás měl platit. Fakt, že ve výsledku obě strany musí dojít ke vzájemnému platovému kompromisu, je v tento moment vedlejší. Pro začátek byste jako profesionálové svou cenu měli znát a trvat na ní.

  4. Hrozí, že pokud povolíte zde, personalista bude chtít vědět ještě ještě osobnější věci týkající se finančních otázek. Znáte to – podej prst… Je pro vás výhodnější jej v takových snahách šetrně zarazit hned zpočátku.

  5. Ukončili jste veškerá vyjednávání o platu. Ve chvíli, kdy odhalíte, za kolik jste byli ochotní pracovat v předchozím zaměstnání, jste právě prozradili svou nejnižší možnou hranici. Na personalistu v tu chvíli již nemáte žádné účinné páky, jak tuto hranici zvednout. Pokud však odpovídáte na otázku požadovaného platu, jste to vy sami, kdo personalistovi nastavuje měřítka, v rámci nichž na vás má nazírat – nikoli váš předchozí zaměstnavatel. Personalista se rovněž bude snažit s vámi otázku platu vyřešit co nejdříve, aby měl představu, zda si vás firma vůbec může dovolit. Prozrazením výše předchozího platu se připravujete o možnost jej výrazněji ovlivnit.

Pamatujte na to, že pracovní pohovor je vedle vašeho životopisu prvním dojmem, jaký na zaměstnavatele uděláte. Sdělením předchozího platu můžete tento dojem nepříjemně zkreslit.


Inspirováno článkem z forbes.com

Sabina Dudová

Sabina Dudová

Studentka japonské filologie a žurnalistiky. Sarkastický fantasta s nosem zabořeným v knihách. Nezastavitelný žvanil, jakmile dojde na cokoli spojeného s japonskou kulturou.
Sabina Dudová

Add Comment

Click here to post a comment